Jdi na obsah Jdi na menu

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - jeden ze 7 divů Česka

Elektrárna

Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických důvodů celý provoz umístěn v podzemí. V kaverně o rozměrech 87,5 × 25,5 × 50 m jsou umístěny dvě 24 metrů vysoká turbosoustrojí s reverzními Francisovými turbínami, každá má výkon 325 MW (výkon v turbínovém režimu, v čerpadlovém režimu je maximum 312 MW; jedná se o největší reverzní vodní turbíny v Evropě). S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1547 a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m, na obou koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem 68,5 m³ vody za sekundu; celý objem nádrže je možné načerpat za sedm hodin. Na turbínách jsou na duté hřídeli o průměru 1000 mm připevněny generátory, na nich pak rozběhové motory, které při spouštění čerpadlového režimu roztočí lopatky turbíny do protisměru (dále jsou pak lopatky poháněny přímo generátory ve funkci motorů). Na stropě turbínové kaverny jsou dva jeřáby, každý o nosnosti 250 tun, které jsou v případě potřeby společně schopny vyzvednout soustrojí na odkládací plochu, kde jsou přístupné opravě.[3]

 
Vývod elektrického vedení z podzemí

Vedle turbínové kaverny se nachází další jeskyně, o rozměru 115 × 16 × 21,7 m, ve které jsou rozvodny 22 kV a dva blokové trojfázové transformátory (chráněné automatickým hasicím systémem s CO2). Výsledný proud o napětí 400 kV je z podzemí veden na zapouzdřené vývodové pole a dále venkovním vedením 52 km do rozvodny v Krasíkově.[4]

V podzemí je dále vybudována celá soustava komunikačních, větracích a odvodňovacích tunelů a šachet s celkovou délkou 8,5 km. Horní nádrž je sice dostupná po silnici (o délce zhruba 12 km), ale pro případ její nesjízdnosti (zejména v zimním období) je horní nádrž dostupná také tunelem s 2400 schody, který je ale opatřen plošinovým výtahem.[5]

Kromě výše zmíněné statické funkce (přeměny nadbytečné energie na špičkovou) také elektrárna poskytuje funkci dynamickou – funguje jako výkonová rezerva systému, poskytuje regulační výkon a podílí se na řízenífrekvence soustavy. Dále pak může fungovat v kompenzačním režimu, kdy pomáhá regulovat napětí v soustavě. V případě potřeby dokáže elektrárna z klidu do maximálního turbínového výkonu přejít za 100 sekunda energii dodávat nepřetržitě šest hodin. Z čerpadlového do turbínového režimu je možno přejít za 150 s, z klidu do čerpadlového pak je potřeba 400 s.[6] Provoz elektrárny je řízen dálkově, z pražského centrálního dispečinku společnosti ČEZ. V samotné elektrárně pracuje méně než 40 zaměstnaců, kteří mají na starost zejména údržbu.[3]

 
Tunel s barevnými dekoracemi vedoucí do turbínové kaverny

Elektrárna je doplněna malou nízkotlakou vyrovnávací elektrárnou (Dlouhé stráně II), která slouží k pokrytí vlastní spotřeby elektrárny; je vybavena Francisovou turbínou o výkonu 163 kW osazenou na odtoku z dolní nádrže.[6] PVE je soběstačná i s ohledem na zásobování vodou: v areálu má vlastní úpravnu vody, kterou získává z potůčku Jezerní, disponuje také vlastní čistírnou odpadních vod.[1]

 

Historie

Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu Mravenečníku zahájena v roce 1978. Na počátku osmdesátých let však vláda rozhodla o útlumu stavby a nebylo jasné, zda bude elektrárna vůbec dokončena. Roku 1985 byl projekt elektrárny modernizován – namísto původně plánovaných čtyř soustrojí s oddělenými turbínami a čerpadly byly navrženy dvě reverzní turbíny o vyšším výkonu. O dokončení elektrárny bylo rozhodnuto až v roce 1989, po protestech ochránců přírody a technických problémech s jednou turbínou byla elektrárna do ostrého provozu uvedena až 20. června 1996.[3][7]

Hlavním dodavatelem byla společnost Ingstav, dodavatelem inženýrských investorských činností byla firma Energotis, podzemní práce prováděla firma Subterra, asfaltobetonové těsnění zajistila bratislavská společnost Slovasfalt. Generálním projektantem stavby byla firma Aquatis. Základní technologie vyrobila firma ČKD Blansko, transformátory dodala Škoda Plzeň, pancíř přivaděčů vyrobila společnost Hutní montáže Ostrava. Některé technologické celky pocházejí ze zahraničí: řídicí systém a zapouzdřenou rozvodnu vyrobila firma AEG, kabelový vývod dodala francouzská firma SILEC, výkonové vypínače jsou od švýcarské společnost ABB.[6]

Celkové náklady na stavbu činily přibližně 6,5 miliardy korun, elektrárna se zaplatila za sedm let provozu.[3] V prvních deseti letech elektrárna do sítě dodala 2 672,716 GWh energie.[6]

V létě 2007 proběhla generální rekonstrukce horní nádrže, která již byla v havarijním stavu – první závady se přitom vyskytly už pět let po zahájení provozu, nejvíce byla poškozena asfaltová izolace. Opravy provedla švýcarská firma Walo Bertschinger,[8]rekonstrukce spolu s výměnou řídicího systému stála zhruba 360 milionů korun.[9][10]

Zdroj: Wikipedie

A JEDNO PĚKNÉ VIDEO O VODNÍ ELEKTRÁRNĚ - DLOUHÉ STRÁNĚ